I zdánlivě tak účelová a praktická záležitost jako společný vnitřní trh vzbuzuje bouřlivé diskuse o suverenitě, demokracii a bruselské byrokracii. Ano, myslím tím např. normy o tvaru a velikosti okurek nebo v poslední době emisní limity na sekačky. Ale aby ten společný trh fungoval, tak potřebujeme mít sladěné normy. Bez toho by muselo být zboží certifikováno v každé zemi zvlášť, což je více byrokracie a ne méně. Hlavně by to ale prodražovalo a komplikovalo obchod.

Žijeme v době, kdy už ani bývalé evropské velmoci nejsou schopny hrát v mezinárodních vztazích sami o sobě žádnou významnější roli. Možnost rozpadu Velké Británie vše ještě komplikuje. Udrží „Malá Británie“ ještě své křeslo v Radě bezpečnosti? Celosvětové posuny v geopolitické situaci si prostě žádají, aby Evropa mluvila společným hlasem. Občané zároveň očekávají, že EU bude schopna řešit složité problémy migrace a terorismu. K tomu však nemá dostatečné pravomoci a ani současný chaos nedonutí členské země učinit rozhodující krok k federaci. Ve většině zemí k tomu chybí podpora od lidí.

Jádrem Evropy po brexitu bude stále více nepochybně eurozóna, tam se bude odehrávat vše podstatné a ostatní je otevřené. Myslím, že základem pobrexitové reflexe musí být konstatování, že evropská politika se neformuluje jen v Bruselu, ale odehrává se především mezi jednotlivými vládami, parlamenty a občany všech členských států.

Členství v EU je pro ČR velmi výhodné, nejen z ekonomického hlediska. Evropská integrace totiž částečně vyrovnává nerovné postavení mezi většími a menšími státy a posiluje naši pozici při mezinárodních vyjednáváních. Je čas vystoupit z pasivity, Evropa není nic hotového ani vnějšího, co bychom měli nějak pasivně přejímat. I Spojené státy zažily od roku 1779 mnoho krizí a zvratů. Evropa to zvládne, ale je čas ji začít opravdu spoluvytvářet. Evropskou unii můžeme změnit, jen když nám na ní začne záležet.

Článek vyšel na Svobodném fóru 21.7.